Aktivní-Život

Obec Skoky vznikla již ve středověku, poprvé je zmiňována v roce 1513, kdy Egidius ze Štampachu daroval ves Skoky své manželce Uršule z Reitenbachu. Historie Skoků jako poutního místa se odvíjí od roku 1717, kdy si tepelský premonstrát Johann Rick svolal 10 skokovských sedláků, vytkl jim že nechodí pravidelně do kostela v poměrně vzdálených Žluticích, a vymohl od nich slib, že každý z nich přispěje 10 zlatými na kapličku ve Skocích a odlití zvonu pro ni. Sedláci slib brzy pustili z mysli, pouze zbožný sedlák Adam Lienert měl sen, v němž mu Panna Marie, připomněla slib daný ve žlutickém kostele. Adam Lienart prodal jednoho ze svých konů za 25 zlatých, a za ně najal zedníka a tesaře. Údrčské panství darovalo na stavbu řezivo ze 2 vzrostlých stromů a 200 cihel z panské cihelny. Historie nepraví, kdo dodal zbylý materiál ( neboť 200 cihel je hromádka vysoká zhruba po kolena ), ale 29. září 1717 kaple o půdorysu cca 3,5 x 7 m stála a byla Johanem Rickem vysvěcena. Měla věžičku se zvonem, ulitým za 30 zlatých v Praze, a za 9 zlatých ( a za 8 dnů ) pro ni namaloval obraz Panny Marie Pomocné toužimský měšťan a malíř Johann Wolfgang Richter. Modlitby a přímluvy k P. Marii Pomocné se jevily účinné, zejména četná zázračná uzdravení podněcovala přiliv dalších poutníků. V roce 1733 musela být ke kapli přistavěna dřevěná předsíň. Téhož roku byl šetřením arcibiskupské konzistoře shledán skocký obraz P. Marie Pomocné za doročinný. Nikoliv tedy přímo za zázračný, ale příliv poutníků sílil. V roce 1736 prošlo kapličkou přes 29 tisíc poutníků, proto bylo Johannu Schmiedovi, staviteli a měšťanu z Útviny, vypracování projektu a rozpočtu na stavbu kostela. V roce 1737 prošlo kapličkou již přes 35 tisíc poutníků. Proto byl návrh kostela schválen, dokonce byl v průběhu stavby, díky přebytku peněz z darů poutníků, změněn z původního jednověžového průčelí na dvouvěžové. 29. března 1738 byl kostel zasvěcený Navštívení Panny Marie vysvěcen za účasti tepelského opata Hieronyma Francisca Ambrose a dalších prelátů a duchovních. V roce 1748 prošlo kostelem přes 40 tisíc poutníků.

První ránu zasadil kostelu císař Josef II. v dubnu 1784 svým Nařízením o pořádku služeb božích, který omezil konání poutí. Poutníků a darů ubylo, kostel začal chátrat. Zlepšení přinesl až patronát údrčského velkostatku nad tepelským klášterem v prosinci 1902. Tepelský opat Gilbert Johann Baptist Helmer nechal kostel v letech 1903-4 opravit a dal vystavěl novou faru.

Druhou ránu zasadily kostelu události po roce 1945, zejména vystěhování německého obyvatelstva ze Skoků a německých mnichů z tepelského kláštera. Skoky byly alespoň zčásti dosídleny rolníky převážně z východního Slovenska. Poté co alespoň zčásti obnovili zemědělskou činnost, byli dosídlenci donucováni vstoupit do JZD, a většina z nich ze Skoků raději opět odešla.

Poslední ránu zasadilo Skokům v roce 1968 napuštění Žlutické přehradní nádrže, která zatopila jedinou přístupovou silnici. V obci zůstala poslední obyvatelka, paní Marie Holešová. Bydlela v bývalém Schopfově hostinci a odmítla se vystěhovat, protože na místním hřbitově má pochovanou dcerku Štefinku, která v 9 letech zemřela na záškrt. V roce 1982 byla paní Marie Holešová nalezena mrtvá ve studni naproti hostinci. Okolnosti její smrti nejsou známé, ale ve Skokách na čtvrt století převzala vládu příroda.

Od roku 1996 se město Žlutice, s německými rodáky, potomky vysídlenců a německo-českými mládežnickými organizacemi pokoušelo o obnovu tradic poutního místa. Od náletových dřevin byl vyčištěn hřbitov, a opakovaně musely být činěny kroky proti vykrádání kostela - nepomáhalo ani zazdění oken a dveří.

V roce 2006 zloději mědi vážně poškodili věže kostela. Krádež si usnadnili tak, že motorovou pilou odřezali dřevěnou konstrukci sanktusníku a obou věží a shodili je na zem, včetně jednoho se zlodějů. Tehdy Panna Marie Skokovská učinila poslední zaznamenaný zázrak, neboť dotyčný nejen že přežil, dokonce se uzdravil natolik, že dnes již zase vykonává "řemeslo". Po tomto poškození střechy se k organizacím a spolkům usilujícím o záchranu Skoků připojilo občanské sdružení Pod střechou, kterému se podařilo získat širší podporu dobrovolníků a oživit návštěvnost Skoků pravidelnými brigádami, koncerty a propagačními akcemi.